Opoziční smlouva 1998, resp. 2010
Článek II opoziční smlouvy z roku 1998 zněl: „Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo té z těchto stran, která se ve volbách umístila na druhém místě, být této vládě opozicí“. V opačném smyslu ale zní článek VI: „Výše jmenované strany se zavazují, že v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny žádná z nich nevyvolá hlasování o nedůvěře vlády ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, a budou-li takové návrhy předloženy jiným politickým subjektem, nepodpoří je hlasováním.“ Takto absurdně ve zkratce smlouva zněla.
Před půl rokem skončily sněmovní volby, které umožnily vznik prozatím nejsilnější české vlády. Očekávání v oblasti reforem a změny politické kultury byla a stále jsou poměrně veliká. Komunální volby a zejména pak vyjednávání o městských koalicích zas naopak přinesla zklamání. ODS a ČSSD, nepřátelé z principu, si v několika velkých městech překvapivě padly kolem krku. Jistě, komunální svět se řídí jinou logikou, ale předvolební kampaně slibovaly vyčištění radnic a magistrátů od korupce a změnu dosavadního politického stylu. Těžko se tak ale může dít v tandemu občanských a sociálních demokratů, kteří často právě městskou politiku do té doby ovládali. Proto ta dnešní kritická odezva a pomyslná čtvrtá defenestrace.
Čtyřkoalice a TOP09
Na protest proti tehdejší skryté tiché velké koalici (Michal Klíma, 1999) vznikla tzv. Čtyřkoalice (KDU-ČSL, US-DEU, ODA), jejímž cílem bylo konkurovat ODS a ČSSD v krajských a senátních volbách během volebního období 1998-2002 a posléze se pokusit uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny. Čtyřkoalice vyhrála dvoje senátní volby (1998 a 2000) a v historicky prvních krajských volbách skončila na druhém místě. Ještě na konci roku 2001 byla favoritem parlamentních voleb v červnu 2002, které však kvůli vnitřním neshodám a antipatiím lídrů koaličních stran de facto prohrála. Nicméně, Čtyřkoalice byla po dobu Zemanovy menšinové vlády vnímána jako jediná demokratická opozice vůči ODS a ČSSD. Podobnou roli by v Praze a jiných větších městech mohla sehrát TOP09. I přesto, že sama tato strana disponuje několika pochybnými osobnostmi typu Františka Laudáta nebo Miroslava Kalouska.
Co na to prezident?
V období opoziční smlouvy stál na straně občanské společnosti prezident Václav Havel (stojí tam i dnes). Současný prezidentský úřad (resp. Mariánské náměstí…) se ve své vší marnosti jen podiveně táže, proč nebesa pukají… Jak by také ne, když je Václav Klaus jedním z duchovních otců podivného vládnutí s ČSSD. A na konec … jakoby se Petr Hájek (odedneška také divadelní a literární odborník) a Boris Šťastný se svými spikleneckými a paranoidními názory snažili vytvořit českou obdobu WikiLeaks…