Je jim tedy vyčítáno to, že v den, kdy byly zveřejněny odposlechy, neřekli rázně a nahlas: tady se zjevně děje nějaká nepravost, zasadíme se o vyšetření anebo rezignujeme na funkce ve vládě.

Ale ještě jednou zdůrazňuji: to, že policii nelze v takovýchto případech důvěřovat, je všeobecně známé – a žádný ministr to nemůže během pár měsíců změnit. Tedy to, že John poslal Michálka za novinářema, není chyba Johnova, ale jeho předchůdců; a samotnému Johnovi je to spíš ke cti – je to projev soudnosti a Michálkovi to zachránilo krk.

Já s Vámi souhlasím v té věci, že John neudělal úplně špatně, že poslal Michálka za novináři. To ale bohužel znamená, že ani ministr vnitra si není jistý a důvěryhodný směrem k policii. To je právě ten smutný fakt, o kterém se sice asi tušilo, ale Drobilova aféra ho jen potvrdila a to přímo veřejně a s konkrétními důkazy.

John a VV uspěli ve volbách díky určitému akcentu a drivu, když v kampani působili na voliče jako čerstvá a rozhodná síla, která opravdu něco začne dělat. Dalo se očekávat, že to nebude tak horké, ale postup VV během celé této aféry odporuje jejich předvolební vizáží akčně jednajících politiků. John místo konkrétních činů a jednání spíše neustále vysvětloval, proč o kauze neinformoval dříve. Když Michálka vyhodili, proč se ho John nezastal a netrval na Drobilovi, aby získal zpět post šéfa fondu? A proč Bárta až po tolika dnech se rozhodl nabídnout Michálkovi místo?

Prostě celé jednání VV a současné napínání vlády mi přijde jako hra na voliče, aby viděli, že VV si dokáží dupnout, přitom ale kdyby jednali rozhodněji dříve, nemuselo k tomuto docházet.

Cílem článku neměl být ani tak John, kterého bych viděl spíše jako ne natolik kompetentního vykonávat svůj post. Závažnější mi přijde, jak se snažili jiní vrcholní politici celou kauzu zpočátku bagatelizovat.

1. Policie má být nezávislá na politicích – proto není přípustné, aby ministr vstupoval/zasahoval do jakéhokoli vyšetřování. Johnovy možnosti „zasadit se o vyšetření“ jsou proto dost omezené – tím spíš, že ti, kteří mají být vyšetřováni, mají (na rozdíl od Johna) na policii dlouhodobé dobré vazby; sami se tedy budou snažit vyšetřování manipulovat, ale jak se do toho John vloží, budou křičet, že překračuje své pravomoci a že policie má pracovat nezávisle…

2. Je nerealistické očekávat, že by se Johnovým nástupem do křesla ministra policie proměnila: i kdyby tam usedl výborný manažer oplývající jasnozřivostí (aby věděl, koho je potřeba od policie vyhodit), samotná personální obměna a změna přístupu policistů by byla na dlouho (nejdřív by si opatrně oťukávali, jestli se teď už opravdu můžou pustit do vyšetřování všech případů, nebo jestli ještě pořád jsou nějaké zakázané oblasti). Jenže John není jasnozřivý, nemá žádné manažerské zkušenosti a navíc má ve vládě kolegy, kteří o takovou změnu ve skutečnosti nestojí a tak mu budou házet klacky pod nohy.

3. Aby policie mohla cokoliv vyšetřit, musí k tomu být důkazy. Díky tomu, že John poslal Michálka za novinářema, důkazy jsou. Teoreticky ho sice měl poslat za policií, ale -bohužel- je naprosto realistické předpokládat, že v takovém případě by důkazy nebyly. Jinými slovy: tím, že John Michálka poslal za novinářema, pomohl na svět důkazům, které policie musí prošetřit. Nebudu to vydávat za Johnovu genialitu, ale je fakt, že se mu tím tahem povedlo vytvořit jedinečnou příležitost k tomu, aby ta bitva o změnu policie byla rychlá a úspěšná: díky zveřejnění nahrávek je všem jasné, co se dělo – a policie bude jen těžko obhajovat, pokud se jí nepodaří dostat zodpovědné lidi před soud…