Uvědomuji si, že často mířím svou kritikou na hlavu státu. Vždy jsem se ale snažil někde v zadu chovat k prezidentovi alespoň špetku uznání a respektu. Teď jsem ale úmyslně zvolil silnější slova, protože poslední události mě přesvědčily, že teď nejde jen o pouhý ideologický rozpor.
Strana zla
Aféra na ministerstvu životního prostředí ukázala, že korupce je spíše než obyčejnou chřipkou epidemií české politiky (a nejen politiky, bohužel). Nejde o žádné domněnky a nepodložená podezření, ale o skutečné a jasné důkazy toho, že ministr Drobil byl v celé kauze s plným vědomím namočen. Pak je tu člověk jako Libor Michálek, který se odvážil seknout této krakatici do jednoho z jejích chapadel. I přes jasné důkazy prezident Klaus ministra Drobila podpořil a vysvětlil, že jde o nešťastnou a zbytečnou věc, kterou vyvolalo ministrovo závistivé okolí. „Neumím žít ve světě, kde lidé nosí po kapsách nějaké nahrávací přístroje a tímto způsobem si nahrávají nebo nenahrávají, falšují nebo nefalšují tu nahrávku. To není svět, o kterém jsem schopen uvažovat,“ řekl prezident.
Klaus prodělal za premiérské éry podobnou aféru, kdy si musel pakovat kufry z Úřadu vlády po kauze související rovněž s financováním ODS. Tehdy mezi milionáři, kteří přispívali do stranické pokladny, byl i maďarský Lajos Bács a mauricijský Radžív Sinha. Dnes se z pozice hlavy naší země postavil za politiky, kteří jednali s korupčními úmysly. Klaus se pořád tak rád schovává za principy demokracie, ale přitom straní lidem, kteří je vědomě a s vidinou vlastního obohacení na úkor ostatních porušují. Proto mám problém takového prezidenta uznávat. Příčina mého nesouhlasu totiž není v rovině ideologické, ale v odlišném chápání pravidel lidského chování. Klaus není schopen uvažovat o světě (viz jeho citovaná slova), kde se lidé postavili nemorálnímu a protizákonnému jednání. Já zase nejsem schopen uvažovat o jeho světě.
Prokurátorka
Závěrem pár poznámek k udělení milosti prokurátorce Brožové-Polednové, která se významně podílela na justiční vraždě Milady Horákové. Je lidské odpouštět a je to jeden ze základních aspektů lidského chování a kultury křesťanství. Člověk, kterému odpustíte, by měl litovat svých činů a pokusit se odčinit své prohřešky. Pro tento prezidentův krok ale nenacházím žádné pochopení a považuji to za plivanec do obličeje neuznaného třetího odboje a všem lidem, kteří kvůli komunistům trpěli.
Ryba smrdí od hlavy. Tentokrát od hlavy České republiky.