VH není světec, a jako každý smrtelník dělá pozitivní věci i chyby . Otázkou je poměr jejich přínosů/následků, resp. i to, zda neudělal někdy takové chyby, které by ho diskvalifikovaly bez ohledu na pozitiva (ostatně toto se týká každého, nejen VH).

Bohužel skóre + a – po listopadu (zdůrazňuji – PO) jeho přínosů a následků chyb, které přímo či nepřímo (např. tím, že v dané situaci měl nějak konat a nekonal) není takové, aby si za to vysloužil nějak zvláštní společenský piedestal, dle mého (na RB již opakovaně prezentovaného a zdůvodněného) názoru je toto jeho skóre spíše negativníí, a to zejména proto, že se nestal praktickým lídrem společnosti v procesu jejího očištění od komunistů, jejich přesluhovačů a jejich praktik. K jeho výrazným mínusům je třeba dát i dopady jím přímo ovlivněných útlumů některých hospodářských odvětví a tím i celkový pokles prosperity naší společnosti (s ještě horšími rel. dopady pro Slovensko).

Věřím tomu, že debatuje, ale mám osobní zkušenosti, že jen s těmi, kteří patří do jeho neširokého kroužku obdivovatelů, přisluhovačů a vyznavatelů jeho filosofického názoru (v tomto si je velmi podoben s dalším elitářem na Hradě). Problematika praktického života obyčejných lidí, zájem o praktické řešení jejich denodenních starostí, je pro něj, který tyto starosti nikdy neměl, nemá a asi mít nebude, vcelku vzdálená.

Pro mne je to symbol Listopadových událostí, který bohužel nevyužil svůj potenciál a zůstal tak jen tímto, pro dnešek již prázným, symbolem. Paralela se symbolem Pražského jara, jehož práznota se rovněž ukázala v okamžiku, kdy měl možost být i prakticky užitečný, není zcela náhodná. Do osobností lídrů svých zemí typu CH. de Gaulla, M. Thatcherové, W. Churchilla či C. Adenauera (bez ohledu na jejich světonázor) mají oba velmi daleko.

Už delší dobu přemýšlím nad tím, jestli je hodnocení VK jako praktika politiky přesné. Spíše se mi jeví kráčet svým ideologickým tunelem trhu bez přívlastků, jejž bez důkladnějšího prozkoumání ztotožnil se svobodou. A tu zase bez přemýšlení umístil na první příčku svého hodnotového žebříčku (a to samotnou, a pod ní dlouho nic). Cokoli pak jeho vizi narušuje (EU – „eurosvazáctví“, sociální práva a lidská práva vůbec – „humanrightismus“, neziskové organizace – „NGOismus“, ochrana životního prostředí – „ekologismus“), je hodno odsudku. Přitom nikdy nejde o příspěvek do debaty, pan prezident nikdy nedebatuje. Jde o ideologii, o víru v jedinou (moji) pravdu a o naprostou absenci tolerance k druhým.

VH je jiný. Stal se také symbolem. A také možná někdy lituje, že se jím stal. Protože je to jen člověk, ergo dělá chyby. Ale není to ideolog a debatuje. Uznává názor druhých. To z něj dělá demokrata.