Politika s.r.o.
Vít Bárta je zdatným manipulátorem a přesně ví, co na lidi platí. Za několik měsíců se mu podařilo u veřejnosti vybudovat obraz člověka, který chce konečně něco dělat pro lidi. Je bezpochyby výborným manažerem, který vybudoval obrovské impérium. Dokáže řídit větší společnost lidí, umí je motivovat a směřovat za vytyčenými cíli. Je dobrým psychologem, který ví, co na jeho zaměstnance zabírá, jak si získat jejich přízeň a zavázat si je.
Je to překvapivě prosté: Vít Bárta je tak bohatý, že již nepotřebuje další peníze. Rentiér – ideální politik. Na nátlak veřejného mínění pro jistotu prodal svou firmu bratrovi Matějovi, vzdal se nepotřebných poslaneckých a ministerských privilegií, nevyčerpané náhrady poslanců strany putují na dobročinné účely. Ve svém resortu vehementně prosazoval konec pletichaření Skansky a jiných velkých firem (jak se však liší Bártovy výroky od praxe se teď nezabýváme). To jsou kroky, které se v českém prostředí moc nevidí. Umíte si snad představit lepšího člověka na post ministra?
Praktiky, které fungovaly v soukromém sektoru, však nemají v politice co dělat. Bárta byl zvyklý kontrolovat své zaměstnance a uplatňovat na ně svoji moc. Domníval se zřejmě, že v politice tomu nebude jinak. VV dlouho působily nepřirozeně jednotným dojmem. Když se na veřejnost dostaly důkazy o tom, že ve straně nebylo vše tak harmonické, přichází další bravurný marketingový trik. Bárta využívá vybudovaného obrazu politika, který se rozhodl zatočit s kmotry, kteří se ho za to nyní snaží odstranit. Takže docházelo uvnitř VV opravdu k podivným praktikám? Nebo je celá kauza „ušitá na zakázku“ a má za cíl zlikvidovat schopného ministra?
Internetový boj za VV
Jedním z podivných signálů je zřízení analytického týmu (informace pochází od nejmenovaného zdroje a okrajově o něm informovaly Parlamentní listy), kdy zhruba deset placených anonymních přispěvatelů vystupuje denně od 8 do 24 hodin pod cizími jmény v internetových diskusích pod články a obhajuje VV. Je to normální? Před několika týdny vyšel rozsáhlý rozhovor s Vítem Bártou, který si postěžoval, že má strach. Strach ze sledování neznámými lidmi a na jehož hlavu byla údajně vypsána odměna 50 miliónů korun.
Podivné, že zrovna touto fobií trpěl bývalý majitel jedné z největších bezpečnostních agentur v republice. Realita? Nebo již tehdy ministr dopravy tušil, že jeho kontrola nad poslanci není stoprocentní a připravoval se na blížící konflikt? Aby poté mohl říci: „Vidíte, já vám to říkal, jdou po mně.“ Dost možná. Ještě bizardněji působila Bártova nedávná prezentace svého bohatství před médii ve stylu „kdo z vás na to má?“. Proč zrovna v tuto dobu a ne před volbami?
Outlocitný magnát
Bárta bravurně využívá jednoduché marketingové tahy, na které čeští voliči nejsou zvyklí: rád a často se omlouvá, v diskuzích mluví jasně, pokud odpovědět nechce, svede to na nedostatek aktuálních informací a zbytečně nechodí okolo horké kaše. Je úsměvné, že osoba, která z jedné audionahrávky nabádá ke korupci, šmírování a infiltraci, se před televizními kamerami zajíká nad zradou přátel. „Vylili na mě kýbl nevoňavých věcí,“ říká bývalý ministr dopravy. Další Bártovou schopností je manipulace s fakty. Při vysvětlování „půjčky pro Kočí“ se jasně dívá do kamery a pevným hlasem tvrdí:
1) Kočí mi ještě před týdnem vyslovuje podporu a chce, abych se stal předsedou VV.
2) Kočí převzala smluvenou půjčku a osm dní ji „nosila v kabelce“. To, že se nejedná o půjčku, si uvědomí, až když se Jarda Škárka „podřekl“ v Respektu.
A co na to Kočí?
1) Z rozhovorů s bývalou předsedkyní poslanců VV vyplývá, že vyzvala Bártu ke kandidatuře na předsedu strany v rámci boje za „transparentnější“ VV. Nesouvisí to tedy nijak s jejími možnými sympatiemi k Bártovi jako lídrovi strany.
2) Kočí vyplnila v den přijetí peněz čestné prohlášení v advokátní kanceláři, kde byly peníze uloženy do advokátní úschovny, z čehož se dá logicky usoudit, že si peníze nechtěla ponechat.
Kde je tedy pravda? Je možné, že pod slupkou pokorného, citlivého a kamarádského politika se skrývá patologická touha po moci a vládnutí. To je pro dospívání české demokracie nebezpečné. U veřejnosti, zdá se, zatím vede bývalý ministr. Nepodařilo se nakonec mocichtivému Bártovi obalamutit českou veřejnost, která raději uvěří konspiracím, než aby si přiznala, že podnikateli sedla na marketingový lep?