Uplynulé volby běloruského prezidenta skončily bohužel bez změn. Není pochyb, že výsledky voleb jsou běloruským režimem zmanipulovány. Přesto je běloruská opozice často kritizována kvůli své nejednotě. Jak tomu bylo před letošními volbami? Kdo byl hlavní osobností opozice v letošních volbách?
Před minulými volbami v roce 2006 jsme byli svědky pokusu opozice sjednotit se. V říjnu 2005 proběhl Kongres demokratických sil, kde společným kandidátem opozice byl zvolen Aliaksandr Milinkevič. Toho jsem dokonce potkala i v Praze na konferenci Fora 2000. Z těch ostatních bych také zmínila Aliaksandra Kazulina, bývalého rektora Běloruské Státní Univerzity. Ten působil, dle mého názoru, oproti prvně jmenovanému jako osobnostně tvrdší a zarputilejší. V povolebních protestech však již táhli za jeden provaz a vystupovali spolu, ale stejně neměli jednotný scénář. Letos byla situace trochu odlišná. Kandidáti opozice byli před volbami více vidět. Řekla bych, že nejvíce jsme si mohli všimnout Andreie Sannikovova a Uladzimiera Niakliaeua. Niakliaeuovi se podařilo před volbami prorazit se zpočátku nepolitickou kampaní Říkej pravdu, která byla zaměřena na podání pravdivé informaci o tom, co se děje ve společnosti. To byl dobrý tah, jak na sebe Niakliaeu mohl na veřejnosti upozornit, aniž by proti němu Lukašenkův režim zpočátku vůbec zasahoval. Sannikov je zase hlavou občanského hnutí Evropské Bělorusko. Zásadní překážkou pro naše opoziční kandidáty je skutečnost, že nemají přístup do běloruské státní televize, a pokud mají, tak se jejích výstupy přísně cenzurují. Televizor má v zemi skoro každý, je to nejefektivnější komunikační nástroj. Neomezený přístup do státní televize má bohužel jen Lukašenko, tím pádem opozice nemá šanci upoutat na sebe pozornost širší veřejnosti.
Jak to nyní vypadá s opozičními kandidáty? Stále jsou ve vězení?
Opoziční kandidáti spolu s dalšími obviněnými ve stejné věci jsou stále zatčeni a čekají na rozsudek. Jsou obviněni z organizování vzpoury, hrozí jim vězení na dobu až 15 let. Tuším, že Lukašenko je ale využije pro svůj bargaining se Západem, např. s Evropskou unií. Političtí vězni jsou pro něho výhodným prostředkem na smlouvání.
Násilnosti v Minsku
Běloruské bezpečnostní síly zakročily proti demonstrantům velmi tvrdě a násilně. Byly tyto protesty v porovnání s těmi minulými něčím jiné? Je současný režim represivnější než v minulých letech?
Ano, zásah policie byl velmi tvrdý a násilný. Reakce na protesty byla oproti minulým letem brutálnější. Bezpečnostní síly mlátily všechny, kteří se pohybovali kolem náměstí. I ty, kteří s protesty neměli nic společného. K násilnostem docházelo i mimo náměstí, na zastávkách, v metru. Během zásahu zemřeli tři lidé (podle informací kolujících na sociálních sítích jako Twitter, Facebook apod.). Na základě různých fotografií odhaduji, že protestů se účastnilo tak 25 tisíc lidí, možná víc. Lukašenko nechal před volbami na náměstí (podobně jako v minulých letech) udělat ledové kluziště, takže i tím byl prostor pro pohyb značně komplikován. Lukašenko se neustále obhajuje, že nepokoje vyvolali protestující na náměstí. Není to pravda, podle očitých svědků, fotek a videí byli mezi lidmi nastrčení provokatéři, kteří se tvářili jako protestující, ale kteří úmyslně začali rozbíjet okna vládní budovy. Navíc před budovou se již předem nacházely různé tyče a kameny. Ve chvíli, kdy byly dveře a okna rozbité, speciální jednotky zasáhly a začaly mlátit úplně jiné lidi, než kteří začali budovu rozbíjet.
Účastnil se povolebních protestů někdo z tvých blízkých a známých? Co následuje po tom, když tě chytnou?
Ano, několik. Jednu moji kamarádku na 10 dnů zavřeli, dalšího kamaráda na 15 dnů. Nejhorší je vždycky ten zásah policie, kdy dochází k násilnostem, o kterých jsem mluvila. Ve vězení už je situace lepší, personál se chová v rámci mezí relativně slušně, i když jejich přístup se liší člověk od člověka. Životní podmínky nejsou ale nic moc, zima, dřevěné postele. Než se však dostanete do cely, nechají člověka klidně několik hodin stát u zdi, vypínají a zhasínají světla nebo Vám třeba celý den nedají najíst.
Kdybys byla během voleb v Bělorusku, účastnila by ses této demonstrace?
Ano, neváhala bych. Kdybych studovala na běloruské univerzitě, riskovala bych vyhození ze školy. To se stává, mám několik kamarádů, kteří přijeli studovat do ČR poté, co je vyhodili po takovýchto demonstracích. Čeho bych se obávala je to fyzické násilí při zásazích na náměstí, tam jde skutečně často o život.
Jak velká může být podle tvých odhadů skutečná Lukašenkova podpora?
Kdyby nastala situace, že alespoň samotné volby (a to neříkám předvolební kampaň, to by pak dopadlo asi úplně jinak) by proběhly podle férových pravidel, odhaduji, že by Lukašenko získal zhruba 40 %, ale nedivila bych se, kdyby i více. Svou podporu čerpá především na venkově a v menších městech. Volí ho lidé, kteří se dnes mají dobře nebo kterým určité zlepšení životních podmínek slibuje – senioři, vojáci, státní úředníci a zaměstnanci, policisté. Kromě toho, že mnozí jsou nucení volit předčasně a někdy i volit určitého kandidáta, existují i ti, kteří Lukašenka skutečně volí. Na ně působí právě i ta televize a lidé podléhají režimní propagandě. Nemají možnost vidět jinou alternativu. Pak tu jsou studenti a lidé ve větších městech, kteří kromě jiného mají přístup na internet. To mi připomíná, jak během večera v den voleb byly v Bělorusku postupně blokovány různé sociální sítě a facebookové skupiny. Vypínány byly i weby, které podporovaly běloruskou opozici nebo které informovaly o povolební demonstraci.
Většina studentů v Bělorusku je takto naladěna?
Ne. V Bělorusku máme také jakousi obdobu Vašeho (i našeho) bývalého pionýra – tzv. Běloruský republikánský svaz mládeže (BRSM). Je to takzvaně nevládní vládní organizace, jejím členům z toho plynou mnohé benefity (takto vznikají prominentní žáci). V mé bývalé střední škole, na Pedagogickém gymnáziu v Minsku, nutili studenty starších ročníku a učitele mladší 30 let členství v BRSM podepsat. Jinak jim hrozilo vyloučení. Sestra musela „onemocnět“, aby v den podepsaní „žádosti“ nebyla ve škole – tím ji to minulo.
Jak velkou podporu mohli opoziční kandidáti v reálu získat?
Těžko se mi toto odhaduje. Jak už jsem uvedla před chvílí, výsledek usuzuji ze situace, že by volbám nepředcházela svobodná volební kampaň. Domnívám se, že opozičním kandidátům by hlasy ve svobodných volbách určitě stačily na postup do druhého kola, kde by někdo z nich vyzval Lukašenka.
EU, kde jsi?
Byla podle tebe kritika Západu dostatečná? Lukašenkovy vztahy s Moskvou podle všeho v poslední době oslabily a běloruský prezident se proto snaží najít společnou řeč s Evropskou unií. Přitom za hranicemi Unie dochází k veřejnému porušování lidských práv.V minulých týdnech se proti tomuto unijnímu trendu postavily Polsko, Švédsko, Německo a Česká republika. Neměla by EU trvat na dodržování základních lidských práv a svobod a sankcionovat Lukašenkův režim?
Ano, oceňuji těchto několik málo zemí, které vyjádřily jasný nesouhlas s přístupem EU k situaci v Bělorusku. Aktivní jsou dnes především Německo, Polsko, Litva atd. V Litvě a Polsku se vede diskuse o poskytnutí bezplatných víz pro Bělorusy, režimním politikům a podporovatelům Lukašenka by neměl být vstup do těchto zemí povolen. Popravdě jsem očekávala daleko tvrdší přístup ze strany Evropské unie. My vidíme, že změna zevnitř teď prakticky není možná, Lukašenko se nezdráhá jakkoliv proti opozici zakročit. Domnívám se, že ti Bělorusové, kteří nesouhlasí s režimem, by uvítali i zásah zvenčí, alespoň zajištění bezpečnosti před a po volbách. EU musí přijít na Lukašenka s metodou biče, žádný cukr na něho nebude platit. Informace v evropských médiích jsou nedostatečné. Snad jen německé a polské deníky přicházely s autentickými informacemi a snažily se situaci v Minsku detailněji analyzovat.
Svobodné divadlo
Dochází ke kontaktům běloruské opozice s českými politiky a osobnostmi?
K různým setkáním dochází především tady v Praze. Jak už jsem zmiňovala, Milinkevič byl hostem Fora 2000. Někteří další kandidáti se při návštěvě ČR setkali s Václavem Havlem, Karlem Schwarzenbergem, Janem Rumlem a dalšími. Pak tu v Čechách vystupovalo tzv. Svobodné divadlo. Jsou to herci, kteří cestují po světě a snaží se lidem přiblížit situaci v Bělorusku. Jednou z inspirací pro jejich hru s názvem „Generace Jeans“ byl život Jana Palacha. V Bělorusku máme Chartu97, obdobu Vaší Charty77. V České republice pak existuje řada iniciativ a hnutí (Svobodné Bělorusko, Občanské Bělorusko, různé spolky založené běloruskou diasporou apod.), které se snaží podpořit úsilí běloruské opozice.
Jaký je vztah Lukašenkova režimu k náboženství a církvím v zemi?
Zhruba 2/3 věřících zaštiťuje pravoslavná církev, která je dominantní a někdy mám pocit, že s režimem má nejpříznivější vztah. Rovněž teologické fakulty opírající se o pravoslavnou církev mají daleko jednodušší život než ostatní. Asi nejvíce perzekuováni z křesťanských konfesí jsou protestantští věřící. Režim v tom vidí zřejmě politický oportunismus, protože protestanti jsou podporováni misionáři ze Západu, například z USA a Nizozemí.
Běh na dlouhou trať
Jak vypadá svobodné Bělorusko v tvých ideálních představách?
Těžko říci. Do roku 1994 si pamatuji – než se dostal Lukašenko k moci – jak byla běloruština, školství a naše kultura po pádu Sovětského svazu na vzestupu. Lidé si začínali věřit, byli sebevědomější, bylo cítit národní probuzení. Kdyby to takto pokračovalo, nebyli bychom tam, kde jsme teď. Chceme mít otevřený stát, cestovat, cítíme se kulturně jako Evropané, ale zároveň nemáme protiruské nálady. Chtěli bychom se naučit žít samostatně, nikoliv se stát pouhým přívěskem Ruska (ještě nedávno plánovaný Rusko-Běloruský svaz) – to by znamenalo asimilovat se, národ by nemohl rozvíjet vlastní identitu. Život za Lukašenkova režimu nenabral „běloruský“ trend. Po jeho nástupu k moci běloruština ve školách uvadá. Bude těžké režim změnit a ještě náročnější bude přesvědčit o nutnosti změn širší veřejnost. Ne vždy znamenají změny posun k lepšímu. Podívejte se na Ukrajinu či Gruzii. Vždycky hrozí další krize. V případě Běloruska je ale změna nutná, snad ani nezáleží na tom, kdo z opozice by přišel k moci, hlavně ale někdo. Potřebujeme dát dohromady ústavu a právní stát. Aby zákon fungoval a lidé se nebáli svobodně se vyjadřovat. To je základ všeho. Až po tom lze optimisticky uvažovat o světlejší budoucnosti naší země. Bude velmi těžké, než se toto podaří.
A co česká politika?
Nemusíte se bát mluvit a volit. Řekni mi, kde není vláda a celkově politika kritizována. Máte tu rozmanitost, když jste nespokojeni, můžete to vyjádřit svým hlasem a zvolit někoho jiného. V Bělorusku je politika tabu, na veřejnosti o tom nechce nikdo mluvit. Poslední volby a situace po nich se ale dotkla společnosti více než kdy dříve. A ve vzduchu je cosi cítit…
Ljuba je studentkou, která přijela do Prahy v roce 2005 poté, co byla zavřena Evropská Humanitní Univerzita v Minsku, na které do té doby studovala. Po příjezdu dokončuje studium na Univerzitě Karlově. Zabývá se problematikou soužití různých národů (majority a menšiny) a migrací. Pracuje a pomáhá v neziskových organizacích.