Reklama
 
Blog | Ondřej Koutník

Zločin a trest z Vítkova

 

Čtyři muži, kteří úmyslně a s rasovým podtextem zapálili dům se třemi lidmi, si dnes od soudu odnesli více jak 20letý pobyt za mřížemi. Osobně jej považuji za adekvátní a spravedlivý. Překvapující byla diskuse, která se ohledně výše trestu strhla a naznačila tak, že vítkovská kauza bude důležitým momentem vývoje naší společnosti.

 

 

Podle nasupených kritiků soudní verdikt připomíná 50. léta. Soud jednal zaujatě, za což mohla veřejnoprávní televizní verbeš. Je zvýhodňována romská menšina, která jinak nás slušné bílé pracovité Čechy neustále šikanuje, okrádá, mlátí a kálí nám na naše veřejné prostranství. Pachatelům není měřeno stejně, protože za vraždu stařenky si jiný viník odpykává daleko menší trest. Matka Natálie se navíc během útoku na dítě vykašlala a z domu utekla, aniž by se jej snažila zachránit.

 

Reklama

Každý čin, který někomu psychicky a/či fyzicky ublíží, potažmo vede k úmrtí, je odsouzeníhodný a musí být náležitě potrestán. Ať už jde o nebohou stařenku, znásilněnou dívku nebo popálené malé děcko. Ani v jednom případě nelze nikomu upřít utrpení. Je však důležité si uvědomit, jaké nebezpečí v sobě daný čin skýtá pro společnost. Lze si těžko představit, že by zločin, kdy muž znásilní nebo zabije ženu byl inspirací pro ostatní a z čehož by českým ženám hrozilo nebezpečí jakéhosi rozšiřujícího se proudu znásilňujících a vraždících mužů (opět tím nijak nesnižuji utrpení takto postižených lidí).

 

Srovnávat tyto trestné případy z hlediska výše trestu s trestem žhářů by se nemělo. Rasismus považuji za jeden z nejhorších možných zdrojů nenávisti, která může vést k sériovému druhu ubližování. Nemusíme chodit daleko do historie, abychom si to uvědomili. Tato nenávist nezpůsobuje lítost a pocit provinění.

 

Argumenty, že Natálie nezemřela, je politováníhodný. Možná že to, že přežila, pro ní bude ještě horší. Není žít jako žít a není vražda jako vražda. To, že to vysílala televize, bylo správné. Bylo důležité, že jsme mohli vidět u pachatelů jakoukoliv absenci emocí či pocitu viny. Argument, že oni čtyři muži nejeli do Vítkova s úmyslem vraždit, je směšný. Jak napsal Jindřich Šídlo, oni jeli slavit Hitlerovo výročí se vším všudy. Co jiného vyplývá z policejních odposlechů, kdy si sami pachatelé po akci vyhrožovali smrtí, protože se obávali, že se navzájem napráší. A srovnání s 50. léty? Možná, ale ne z hlediska trestu, ale z hlediska činu. Úplně zbytečná se jeví hypotetická otázka, jak by se soudy chovaly, kdyby takový zločin provedli cikáni na nás bílých. Teď je tu tento problém a ten je nutné zpracovat a vyřešit.    

    

Intelektuální sféra (její větší část), vláda a snad většinově i společnost (důkazem budiž výsledek DSSS v komunálních volbách – jeden jediný zastupitel a k tomu neúspěšný senátor Vandas) přijaly výši trestu s povděkem. Přesto však diskuse na internetu byla na některých zpravodajských serverech a sociálních sítích docela nechutná. K tomu se bohužel připojil i prezident, který pod pláštíkem „ohrožení demokracie“ shodil pod stůl celý soudní verdikt. Nedej bože, aby se stal v očích dnešních českých nácků tím, kdo se jich zastane, protože takový čin se přece musí trestat stejně jako ostatní a není na něm nic, co by ho od ostatních odlišovalo a dělalo neobvyklým… 

 

Moudrost je jako elektřina. Obojí se projeví ve výkonu. Z Hradu jde tma a s ní by si mohli svítit na cestu nebezpeční lidé.