Vážení, řeknu vám, ještě že já tuhle holku na školství znám. Na dálkovým na nás totiž s těmahle esejema občas vyběhnou. To je pak vždycky stres. Kór teďka, to už nebyla vůbec sranda. Ono Silvestr – na papíře nic – a deadline za dveřmi. Navíc dneska se to samo neudělá.
„Nebój, Josef na to prvního mrkne. Vždycky říká, že mladý se musej podporovat,“ uklidnila mě Janina a ptala se, o čem že to má vlastně být. „No koncepce a vize českého školství, tak nějak,“ odpovídám nejistě. „Nojó, tohle se dneska nosí.“, uchichtla se. „Měli jsme tu taky takový, co na tom chtěli pracovat. Už u nás ale nedělaj. Pepi to vidí jinak, celej život se tím zabejval. Rozumí tomu nejlíp, věř mi, i Vítek to říkal.“ Jana slíbila, že hned na Nový rok na to oba skočí a dá mi vědět.
A taky že jo. Už druhého jsem to měl všecko na mejlíku. „Tak tady to máš. Byli jsme trošku nalitý. Pepimu to pak totiž leze líp do pera a líp to pak všecko jakoby vystihne, víš. Kdyby něco, písni. V příloze máš moji maličkost, dostala jsem ji k Vánocům od kamarádky;),“ napsala mi. Expertíza jako z partesu. Jen jsem opravil pravopisný chybky, trošku změnil písmo a odeslal ji.
Ten pan Dobeš to má stejně v hlavě srovnaný, prolítlo mně hlavou, když jsem si to všecko pročítal. No řekněte sami – optimalizace a redukce víceletých gymnázií, nebo méně maturity, ubylo by tak prý chyb v celostátních maturitách. To dává rozum. Taky se mi líbí, jak píše, že díky tomu nastane boom českého učňovství. Zlatý český ručičky. Tam by se určitě nějaký eseje psát nemusely, uvědomil jsem si. Pracovně mou seminárku Dobeš nazval jako „Anti-koncepce českého školství“. Už se těším, až mi to ve škole opraví. S tímhle by mi třeba mohli moje studia trošku urychlit.