Nechtěné dítě Michálek
Libor Michálek, muž, který odmítl mlčet o nebezpečí korupce, která bujela v okolí resortu životního prostředí. Dle protikorupční aury Nečasovy vlády by se zdálo, že Michálek za svůj počin dostane metál. Jenomže každá ze stran si ho asi představuje trochu jinak. Nejdříve nepochodil u ne příliš konstruktivního ministra vnitra. Premiér se ani neobtěžoval s Michálkem sejít, přestože měl signály, s čím šéf fondu životního prostředí na Úřad vlády přichází. No a ministr Drobil Michálkovi nenabídl nic lepšího než vyhazov. Nečas s Drobilem se poté shodli, že Michálek je darebák, který chtěl ostatní vydírat.
Po týdnu si Nečas uvědomil, že v zájmu přežití jeho vlády je se Michálkovi omluvit. Šanci na body u veřejnosti vycítil poté ministr dopravy Bárta, který Michálkovi nabídl práci na svém ministerstvu. Proč to neudělal Bárta dříve, to je otázkou. Proč premiér a ministr životního prostředí viděli v Michálkovi pouhého vyděrače, je nejasné. Obávají se snad dalších zjištění ohledně financování jejich strany?
Další otázkou je, proč se nikdo z vlády nezastal Michálka rovnou. TOP09 i Věci veřejné tehdy mlčely. Véčkaři do té doby, dokud se neprovalilo, že o kauze věděli dávno i jejich ministři. TOP09 jen skoupě vyjádřila podporu vládě a všem bezmezně stále věří. Na rozdíl od kauzy s Jiřím Čunkem jsme zatím neslyšeli ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, u kterého by se dalo čekat, že se do kauzy vloží.
Radek John – mediální Robin Hood
Ministr vnitra Radek John si stále plete své ministerstvo se svým původním zaměstnáním. Je více investigativcem než jedním z nejdůležitějších ministrů této země. John, autor protikorupční strategie, de facto poslal Michálka za kolegou novinářem Jankem Kroupou. Proč se John nevložil do kauzy sám a nezasadil se o vyšetření Michálkova podezření? Byla to Johnova laxnost nebo kalkul, že díky Jankovi se mu podaří skandálně odhalit korupci a John bude opět bájným bojovníkem na straně lidu? Smutné je, že se v diskusích objevil názor, že Michálek vlastně udělal dobře, že šel za novináři a ne za policií, protože ta nikdy žádný větší korupční skandál nevyšetřila. Opět lze hledat chybu na straně ministerstva vnitra, kterému se doposud nepodařilo alespoň částečně nastartovat důvěru občanů v českou policii.
Václav Klaus a Sarajevský atentát
Zarážející rea
kce přišla z Hradčan, které se za Drobila postavily. Z toho lze vyčíst, že podobně jako Nečas a Drobil vidí i prezident problém všude jinde, jen ne tam, kde skutečně může být. Z odposlechů inkriminovaného asistenta Knetiga vyplývá, že peníze měly krom jiného směřovat na financování ODS. Položme si otázku, kvůli čemu padla Klausova vláda v roce 1997. Jednalo se o jeden z největších skandálů ohledně financování politických stran v polistopadové éře. Nyní směřují indicie rovněž k financování ODS. Bylo by proto naivní si myslet, že Klaus bude ochoten odhalit pravou podstatu dnešního problému. Můžeme jen vyhlížet věrného sluhu Hájka, který přispěchá s obviněním, že Drobilův průšvih je spiknutím pravdoláskařů proti prezidentovi a vládě.
Toto je ta změna?
Dnes se ukazuje, jak odlišně je možné chápat podstatu politiky z pozice zastánců vysmívané nepolitické politiky anebo technokratů moci. Klaus, Nečas, Drobil a další zřejmě nevidí, že problém spočívá v absenci přidaných hodnot, třeba morálky a zodpovědnosti za své činy. Obvinění si mezi sebou koaliční politici (chtělo by se říci kolegové) přehazují jako horký brambor. To snad zapomněli, jakou důvěru ve volbách od voličů dostali a jaká byla (a snad stále ještě trochu je) víra ve změnu politického stylu? Pokud Nečasova vláda tuto aféru ustojí, bude pro ni velmi těžké dostát svých slibů. Zdánlivě nevýznamná kauza na jednom ministerstvu tak prozrazuje o současné české politice více, než jsme si mysleli.
A to je přece nehezké a nedobré, protože je to kauza zbytečná a neradostná …