Tomáš Halík, profesor Univerzity Karlovy, získal v září tohoto roku cenu Romano Guardiniho (udělující se jednou za dva roky) za zásluhy o interpretaci naší doby. Nositelé tohoto ocenění pochází z řad evropských umělců, vědců, politiků a náboženských představitelů. Jmenujme mezi nimi fyzika a nositele Nobelovy ceny Wernera Heisenberga, bývalého německého prezidenta Weiszäckera, polského ministra zahraničí Bartoszewskiho, teology Karla Rahnera a Hans Urs von Balthasara či skladatele Karla Orffa. Romano Guardini (1885–1968) byl významným náboženským filozofem a svými myšlenkami působil a stále působí (současný papež Ratzinger patří mezi Guardiniho žáky) na evropskou křesťanskou obec. V 50. letech je Guardini autorem nadčasové knihy Konec novověku, která se už tehdy zabývala otázkou kontroly moci člověkem (viz Halíkova Moc nad mocí) a problematikou doby postmoderní.
Krom jiného je T. Halík autorem celé řady knih, z nichž některé vycházejí už v sedmi cizích jazycích (nově i v USA). Ne moc lidí se u nás tímto může pochlubit (i když je možné, že leckterá cestovatelsko-zápisnická kniha nalezne také cestu ven z českého jazykového rybníčku) a mít možnost šířit své názory nejen tady, ale i za hranicemi a posilovat tím jméno své země. Společnost by měla být hrdá na takové jedince, měla by se jimi inspirovat a diskutovat o předestřených tématech. Tady ale dosavadní praxe pokulhává. Tak například, po Halíkově ocenění nevzdechly největší české deníky (zleva doprava), výjimkou byl jen Český rozhlas a velmi nepatrně také Lidové noviny na osmé stránce vpravo dole menším písmem (pokud jsem na někoho zapomněl, pak se omlouvám). Moudrých lidí jako je Halík je u nás jako šafránu a je škoda, že velké části společnosti zůstávají takoví lidé nepoodhaleni. Název jedné z Halíkových knih Vzdáleným na blízku je zde nabíledni.
Zato ocenění Jaromíra Jágra medailí za zásluhy nešlo přehlédnout, ani přeslechnout (podobně jako minule v případě Karla Gotta). Nic proti Jágrovi, obdivuji ho a především pro mladé je dobrým sportovním vzorem a příkladem píle. Navíc i prodavač hotdogů v Pittsburgu teď už ví, že Česká republika existuje. Problém však vidím v tom nepoměru, co a jak je společnosti prezentováno a předloženo k diskusi.
Nemůžu si pomoct, ale na závěr musím uvést citát, který zčásti dokumentuje výše uvedené. Snad již nepůsobím zaujatě, když mnohé mé příspěvky končí kritikou prezidenta Klause a jeho okolí. Profesorova slova na adresu profesora Halíka však stojí zato uvést:
„V nedělní televizní debatě jsem měl příležitost diskutovat s naším hlavním „impulsistou“, s politizujícím farářem Tomášem Halíkem. Bylo to poněkud zvláštní. Jsem připraven na seriózní diskusi s kýmkoli, v neposlední řadě s teologem, dokonce i s pouhým křesťanským popularizátorem, protože jiný světový názor respektuji, ale přál bych si, aby proti mně stál světový názor konzistentní. Toho jsem se od prezidenta Křesťanské akademie bohužel nedočkal. Slyšel jsem opakování několika, dávno obehraných floskulí, slyšel jsem několik nekřesťansky nefér útoků a hlavně jsem slyšel prázdné hraní si se slovy.“ – pozn.: nejde o citát z knihy Dotkni se ran.