Zemanovci
Důchodce z Vysočiny o sobě dává v posledních týdnech vědět. A mnohým z nás se uleví, až zase zaleze – jak sám rád Zeman říká – zpět do své nory. I když před mnoha lety oznámil odchod z politiky, slib nedodržel. Na podzim roku 2009 založil politickou stranu, se kterou ve volbách do Poslanecké sněmovny neprorazil (v Ústeckém kraji Zemana na preferenční hlasy porazil i Jiří Šlégr). Zeman však ukrojil pár procent z celkového zisku ČSSD, která i přes vítězství ve volbách zůstala v opozici.
Jiří Paroubek odstoupil z čela strany a jeho předchůdce v křesle šéfa sociálních demokratů se mohl škodolibě radovat. Zdálo se, že Zeman splnil misi a vrátí se natrvalo zpět do své chalupy, kde bude tu a tam jako moudrá vrba přijímat zoufalé politiky. S nadějí na zavedení přímé volby prezidenta republiky však Miloš Zeman ucítil šanci na odvetu za rok 2003, kdy ho část poslanců a senátorů ČSSD zradila a v prezidentské volbě potopila.
Proti islámu
Víte, jak zněla Zemanova oblíbená formulka, kterou častoval své politické oponenty či novináře? „Když o někom řeknete, že je idiot, tak s vámi budou všichni souhlasit, že je třeba vést boj proti idiotům, neboť skutečný idiot si to nikdy nepřipustí a jestliže si to připustí, pak není idiot, protože pochybnosti o sobě samém jsou znakem inteligence.“ Miloš Zeman se svými nedávnými výroky o islámu projevil jako skutečný idiot, u něhož lze těžko předpokládat, že by si to někdy sám připustil. Říci na mezinárodní konferenci „Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog“ vyžaduje pořádný kus hlouposti.
Představa, že by něco takového pronesl budoucí český prezident, nahání obavy z další mezinárodní ostudy. Pokud by se nejednalo o intelektuální selhání, za Zemanovými výroky může být skryta politická strategie. Komu by se nehodila potenciální podpora pro případné druhé kolo volby od voličů Jany Bobošíkové?
Mirek Šlouf kancléřem
Obrázek Miroslava Šloufa jakožto hradního úředníka je jen pro otrlé jedince (i když po Jaklovi či Hájkovi už jsme zvyklí na leccos). Šlouf, v mafiánských kruzích Františka Mrázka přezdívaný jako „vodník“, je dodnes oddaným a takřka nedotknutelným Zemanovým spolupracovníkem. Miloš Zeman byl v letech 1998–2002 předsedou menšinové vlády, kterou technicky zajišťovala tzv. opoziční smlouva. Jde o jedno z nejhorších období polistopadové éry, jehož pozůstatky netransparentní a korupční politiky pociťujeme dodnes.
Za Zemanovými zády si Šlouf dojednával kšefty s tehdejšími šíbry mafiánského a postveksláckého světa. Mnoho z tehdejších spolupracovníků si Zeman přizval i ke svému poslednímu projektu SPOZ. Oprávněně se lze domnívat, že by se Zeman o tyto lidi opíral jak při volební kampani, tak případném prezidentském angažmá.
Minimální šance
I kdyby náhodou parlament změnu ústavy schválil a zavedl přímou volbu prezidenta, šance Zemana na úspěch by byla minimální. Jeho politické kouzlo z druhé poloviny 90.let se vytratilo a Zemanova současná role by měla i nadále zůstat na Vysočině. V zástupu kandidátů najdeme už nyní minimálně dva velmi kvalitní adepty se zahraničním renomé. Zemi s Milošem Zemanem v čele by hrozila nálepka spálené země, o které kdysi tak rád hovořil.