Státní zaměstnanci dali vládě jasně najevo, že si (slovy Mirka Topolánka) nenechají házet lejno na hlavu. Proč ne. Takový projev nesouhlasu je jednou z užitečných výbav demokracie. Snad jen prolomení bran ministerstva vnitra nebylo vkusné, navíc provedené těmi, kteří pomáhají a chrání (zřejmě). Pro vládu však může být tento signál odborářů užitečný a může tak přispět k větší citlivosti vládních kroků. Na druhou stranu má tato vláda pevnou podporu Poslanecké sněmovny, kterou si voliči v nedávných volbách zvolili. Mělo by to tedy být tak, že většina české společnosti s rozpočtovými škrty bude souhlasit.
Jak jsme viděli, akce byla jedinečnou příležitostí pro levicové strany, jak na sebe před volbami přitáhnout pozornost a získat hlasy pro nadcházející volby. Odboráře tak například posílil Ilja Paroubek či Muromec Sobotka. „S lidmi pro lidi“ nechyběli ani komunisté a jejich nejužší vedení. A právě zde nastává problém.
Ve chvíli, kdy se celá akce blížila svému konci, odboráři zařadili do svého repertoáru skladby undergroundového písničkáře a komunisty perzekuovaného Karla Kryla. I když nejsem povolaným krylologem, dovolím si odhadnout, že zrovna Kryl by své písně této akci nepropůjčil. Vrcholem plivance do tváře tohoto odvážného člověka byla chvíle, kdy se do rytmu Krylových písní začali pohupovat sami komunisté. Jdoucí na smrt tě zdraví, komunisto odboráři.
Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My – Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce – Revoluci
I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře
Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce
I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne – nejsme na kolenou
Ryjeme drškou v zemi!