Při pohledu na složení Poslanecké sněmovny by se mohlo zdát, že o mladé politiky tu není nouze. Především pak mezi Véčkaři, kde se to jen hemží mladými poslanci a sličnými poslankyněmi. Je to však spíše otázka marketingového tahu, jak nalákat na neokoukané tváře nové voliče. Nicméně na skutečnosti, že mladých lidí je tu poskrovnu, to nic nemění. Zaběhlé politické strany se pyšní svými mládežnickými organizacemi. Máme tu junior businessmany-mladé konzervativce, lidovecké MKD, komsomolce a mladé sociální demokraty. Kolik jich ale v poměru s ostatními straníky je? V jaké míře se prosazují na kandidátní listiny a mají vliv na skutečný politický výkon svých partají? Odpovědi jsou málo a v omezené míře. Motivem těchto mladých členů je dnes spíše to, že vidí za vstupem do politiky osobní prospěch nebo nebo jim to bylo nakázáno rodiči (to platí asi více u KSČM a KDU-ČSL).
Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Respekt uvedl, že chybí fascinace myšlenkami a idejemi, které by mladé motivovaly pro vstup do politických stran (nechci se dotknout těch, kteří sledují vstupem do stran vyšší cíle než jen nabytí moci a peněz, ti jsou vzácným a ohroženým druhem). Sama TOP09, která ve sněmovních volbách čerpala své hlasy z mladší generace voličů, by měla mít otevřenou náruč pro tyto mladé (dnes má TOPka cca. 3700 členů). Počet členů v ODS, ČSSD, KDU-ČSL a KSČM (tam to jsou ale demografické příčiny…) klesá. Pro mladé není atraktivní být straníkem. Příčinou je jak dnešní pokleslá politická kultura, tak asi i negativní konotace se členstvím v KSČ před rokem 1989.
Volby 2010, Exit Poll
Jedním z klíčových bodů neúspěchu v květnových parlamentních volbách pro Stranu Zelených a KDU-ČSL byl tragický neúspěch u mladých voličů (naopak jeden z klíčových bodů úspěchu Zelených v roce 2006 byly hlasy od studentů a mladých). Mladí dnes studují na zahraničních univerzitách, cestují, pracují s novými technologiemi, jsou pružnější v orientaci v dnešní době, zkrátka mohou přinášet do politiky spoustu pozitiv – ideje a také naivitu, které je v rozumné míře rovněž potřeba, nechceme-li tu mít jen technokraty moci.
Strana Zelených hlásí nástup řady nových členů, kteří mohou být ideálním impulsem pro opětovné nastartování Zelených do vrcholné politiky. Politické strany potřebují širší členskou základnu, aby byly schopny řešit vnitrostranické spory konstruktivně od spodu. Ne tak, aby se při malém počtu členů stáhly před problémem jako nějaká sekta, zastávali se jeden druhého a dělali, že problém vlastně neexistuje. Lidovci zase pojali strategii tak, že do svého čela poměrně nečekaně zvolili 33letého Pavla Bělohrádka, královéhradeckého krajského tajemníka (čili žádného vysloužilého lidoveckého partajníka). Po éře Svobody, Kalouska či Kasala to bylo od doby charizmatického J. Luxe příjemné zjištění.
Překvapení u mě nastalo ve chvíli, kdy jsem si přečetl jeden z blogů (viz zde) nového předsedy KDU-ČSL, ve kterém opěvuje Landovu skupinu Orlík (jejíž písně byly plné rasistických a xenofobních výraziv). Možná bylo cílem upřímně se přiznat k blbostem svého mládí, text je však pojat skoro až oslavně, což je zarážející. No to není vskutku nejlepší způsob, jak nalákat do strany, která se bude snažit vrátit na výsluní, nové členy a modernizovat se.
Strany by měly nejen před volbami soutěžit o mladé voliče, ale především ve volebním mezidobí usilovat o jejich přizvání do svých řad. Jinak, brzy bude tato země pro staré…