Možná jsme ukolíbáni výsledky květnových voleb, ve kterých jsme se větší míře než kdy jindy projevili jako rozumnější voliči a podařilo se ze Sněmovny vypoklonkovat řadu sporných politiků. Politická scéna a společnost jsou v posledních dnech zaměstnáni debatou o reformních škrtech a už už slyšíme rozezlené odbory, které slibují rozsáhlé stávky a demonstrace. Jenomže v komunálním podhoubí nebezpečně bují účelového spojení dvou zdánlivě velkých nepřátel. Politologické teorie praví, že zájem voličů o lokální politiku je malý nebo že stranický systém a chování stran na nejnižší politické úrovni (např. tvorba koalic) je jiné než ve vyšších politických patrech. Minimálně ve větších městech (řekněme statutárních) se však rozdíly s politikou „prvního řádu“ v určitých ohledech umazávají.
V posledních komunálních volbách ztratila ODS vysoké procento hlasů, ČSSD se sice stala faktickým vítězem (nebereme-li v potaz nezávislé), zásadně však neposílila (spíše ztratila v minulosti dominantní ODS a sociální demokraté mírně získali, ne však nijak závratně). Naopak různá nezávislá hnutí a narychlo založené protestní politické projekty uspěly. Považuji to za výrazný voličský signál směrem k dosavadním radničním rezidentům ve větších městech, vyjadřující nesouhlas s jejich prací a správou obcí a měst. Řeč je kupříkladu o Českých Budějovicích, Liberci, Ostravě, Pardubicích, Hradci Králové, Chomutově a nakonec i Praze. Jednání o koalicích však jdou proti logice volebních výsledků. V několika největších českých a moravských městech se rýsují velké koalice ČSSD–ODS, čímž vítězové voleb často zůstávají mimo hru.
Například v Českých Budějovicích vyhrálo sdružení bývalého primátora Juraje Thomy, který až příliš mluvil do vnitrostranickým zájmů a jeho ODS se ho před volbami raději zbavila. Thoma založil subjekt Občané pro Budějovice a volby vyhrál. Přesto hrozí, že většinovou koalici nevytvoří a nadále bude vládnout ODS za podpory ČSSD. Podobně se příčí selskému rozumu situace na pražském magistrátu. Na jasného vítěze voleb možná zbude jen opoziční role. Bylo by zajímavé, kdyby se volby kvůli nespravedlivému rozdělení Prahy na více obvodů opakovaly. Prohnilá struktura ODS v hlavním městě je více méně známa, ČSSD však v posledních letech nebyla tolik vidět a s volebním lídrem Jiřím Dienstbierem mohla působit na lidi důvěryhodněji. Oslabení Dienstbierovy pozice a ochota spolčit se s ODS je zarážející. Komu ČSSD slouží a za jakými zájmy v Praze asi směřuje? Podobný vývoj se ukazuje i v Hradci Králové, kde selhávají vyjednávání o středopravé vládě a jednat začínají největší strany (kam se poděla předvolební kritika ČSSD za smlouvu města s firmou ATOL o předražených parkovacích službách). Podobně v Brně, Plzni, Ústí nad Labem, Jihlavě apod.
Jak ODS, tak ČSSD deklarují v Poslanecké sněmovně boj proti korupci. Občanští demokraté ve vládě, sociální demokraté v opozici. Předsedové obou stran jsou však asi krátcí nebo málo ochotní do koaličních jednání ve městech zasahovat. Přitom místopředseda ODS, Pavel Blažek, se v Brně zasadil o vznik velké koalice. Mohou se nabízet otázky, zda tento podvod na voličích přinese body TOP09, která se ocitá v městech v pozici odstrčené strany, především v Praze. Posílit by to mohlo jak menší strany (SZ, KDU-ČSL), tak různá krajská a komunální nezávislá hnutí a sdružení. Každopádně se ukazuje, že obdoba koaliční smlouvy z přelomu tisíciletí se opět objevuje – na lokální úrovni ve vícero městech naší země. Jelikož chybí hrozba voleb, nebezpečí kartelového spojení se zvyšuje. Odmítnutí takovýchto praktik musí přijít jak z vedení inkriminovaných stran, tak ze strany médií a veřejnosti. Prodanou nevěstou je tu jak ODS, tak ČSSD. Sňatek z rozumu?…