Reklama
 
Blog | Ondřej Koutník

Z povolebního deníku: vzestupy a pády

Máme za sebou víkendové volby, ve kterých jsme si vybírali zastupitele do obecních radnic, magistrátů a v některých koutech země i do parlamentu. Za několik dnů tak skončí náročný volební rok, ve kterém jsme se vypravili hned několikrát k volebním urnám. Přinesly změny. Odvály alespoň část starých tváří a přinesly nové (ale i recyklované), objevily se nové strany a oslabily ty tradiční. Zda to jsou pozitivní změny, zda to přispěje ke zlepšení politické kultury a zvýšení důvěry v politiku a politiky, to ukáže až čas. Obecně vzato však z posledních voleb vyplývá, že jako voliči nejsme hloupí a autističtí, jak leckteré nazval po květnových volbách do Sněmovny samozvaný intelektuál Václav Bělohradský.

 

 

Skutečně prohra ODS?

Reklama

Budeme-li měřit volební úspěch optikou zisku komunálních mandátů, je jasné, že hlavním poraženým jsou občanští demokraté. Ztráty křesel jdou do tisíců, přišli o vítězství v 17 statutárních městech (v 21/24 statutárních městech vyhráli v minulých obecních volbách) a ztratili vliv v doposavad tradičních volebních baštách (Praha, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec apod.). Je tu však i jiné hledisko, které se neuvádí. Po letošních volbách oslabili různí straničtí kmotři a jiné modro-šedé eminence. Ve vedení strany jsou lidé, kteří působí důvěryhodněji než minulé řídící orgány. ODS tedy prodělává vnitřní obrodu za volebního pochodu a výsledek komunálních voleb není proto tak katastrofální. Politici ODS, kteří byli šikovní a svědomitě vykonávali své řemeslo v minulém volebním období, ve většině případů své křeslo uhájili (z těch nejznámější např. poslankyně Jana Černochová). Naopak, strana se zbavila zkompromitovaných tváří a pozice opozice by mohla poskytnout komunálním politikům čas na reputaci a obnovení důvěry v kompetentnost ODS na nejnižší úrovni české politiky. Krize jako šance?

 

Pro koho tu jsou Věci veřejné?

Volebním propadákem je výsledek véčkařů. Ještě minulé léto, kdy VV nebyly na veřejnosti známou značkou, při jedné příležitosti současný ministr školství Josef Dobeš vysvětloval taktiku strany před předčasnými volbami do Sněmovny takto: parlamentní volby pro nás jsou pouze jakýmsi tréninkem, hlavním cílem jsou volby do obecních zastupitelstvech. Situace dnes? Strana, která se de facto narodila na radnici Prahy 1, se ani nedostala do zastupitelstva pražského magistrátu a podobně se ji vedlo i v jiných velkých městech. Po volbách do Poslanecké sněmovny se říkalo, že VV a TOP09 (tu teď ale ponechme stranou) půjdou ve šlépějích zesnulých ODA, Unie svobody či Strany zelených. Ani jedné z této stran se nepovedlo vybudovat stranickou strukturu na nižších úrovních, strany nezapustily kořeny v komunální a krajské politice a nenabraly dostatek straníků. Pouze se vznášely ve vzduchoprázdnu v Poslanecké sněmovně a Strakově akademii, což stranám vydrželo tak zhruba na jedno až dvě volební období. Podle mého názoru přišly VV o jedinečnou možnost, jak se tomuto nebezpečí vyhnout. Strana, které bylo dáno do vínku komunálních genů, v této zásadní zkoušce selhala. Horkotěžko budou Věci veřejné zastoupeny v Senátu, chybí na magistrátu v Praze a velkých městech a volby do Evropského parlamentu jsou až za dlouho. Proto jednou z mála možností, jak se ubránit zmiňovanému defektu vzduchuprázdnosti, bude uspět v krajských volbách za dva roky. To by pak měl R. John skutečně důvod úsměvu od ucha k uchu.

Nabízí se važná otázka, pro jaké voliče tu Věci veřejné vlastně existují. Protestní a antidinosauří hlasy nevystačí na vícero volebních období, zpravidla jsou takto zaměření voliči ve svém výběru nestálí a nelze se dlouhodoběji opírat o jejich podporu. Lze také očekávat, že voliči levicově orientovaní, kteří dali letos VV hlas (cca 22 % voličů ČSSD v roce 2006 letos v květnu volilo VV), se od strany vzhledem k jejímu angažmá ve vládě rozpočtové odpovědnosti odkloní.

 

Relativní úspěch TOP09

Na rozdíl od Věcí veřejných lze v tomto případě mluvit skutečně o jakémsi úspěchu. Pro stranu je důležité, že stále zaznamenává tendence růstu. Možná se očekávalo, že kromě Prahy uspěje výrazněji v jiných větších městech. Je však nutné si uvědomit, že TOP09 existuje něco přes rok a není v jejich silách, aby nabídla tolik kandidátů a vystřídala ODS v roli pravicového hegemona. TOP09 bude mít šanci prokázat své schopnosti na pražském magistrátu, který bude pod drobnohledem veřejnosti. V senátu se kandidáti TOP09 umístili povětšinou těsně v závěsu za dvojicemi postupujícími do druhého kola (tam postupuje

Přesto přese všechno by to mohlo být lepší. TOP09 se opírá o platformu Starostů, kteří by měli být spojkou mezi vyšší (parlamentní, vládní) a nižší politickou scénou. Tím by mohlo dojít k vyvarování se nebezpečí menších stran, které se rychle po svém vzniku dostaly do nejvyšších pater politiky (viz US či SZ), o čemž jsem již psal výše (vytvoření početnější členské základny a vybudování stranické sítě na nižších úrovních). Vzhledem ke spojení TOP09 se Starosty jsem proto předpokládal větší úspěch této strany v menších obcích a o něco početnější zastoupení na radnicích.    

Jak to vidí levice?

Předseda ČSSD považuje uplynulé volby za referendum o současné vládě, ve kterém voliči vystavili nespravedlivé vládě vysvědčení hodné žáka na propadnutí. ČSSD o něco málo zvítězila v komunálních volbách (především pak ve statutárních městech) a do druhého kola senátních voleb vyšle nejvíce kandidátů. Bohuslav Sobotka jakoby už viděl vládu na lopatkách. Jenomže si neuvědomuje, že situace na (středo)pravici není tak krystalicky čistá jako na levici. Není možné poměřovat levicovou ČSSD (a potažmo i KSČM) pouze s ODS. Sečteme-li hlasy vládních ODS, TOP09 a VV, situace by byla vyrovnaná, spíše vítězná pro středopravici. Souhlasit se dá s premiérem Nečasem, který odliv hlasů od ODS nechápe jako protest proti vládě, ale proti zkorumpovaným jednotlivcům ve službách občanských demokratů (a nejen jich, vzpomeňme na financování volebních kampaní ČSSD, penzion hejtmana a možná i senátora! Palase apod.)

Problematické je předvolební video Magnificent 12, kterým se ČSSD vyhoupla do sedla ochránců zbídačené části společnosti, které chybí jen kousek k tomu, aby se ocitla na chodníku. To vše kvůli bezohledné, sobecké a promiskuitní druhé polovině společnosti a jí zvolenou vládou. Ono dichotomické dělení na my a oni jsme mohli pozorovat pod Paroubkovým vedením a zřejmě tomu bude i nadále. Místo toho, aby B. Sobotka apeloval na vytvoření konstruktivní opozice (nutná je zde spolupráce vlády), přeje si přetvořit Senát na jakousi alternativní komoru Poslanecké sněmovny a tím pomáhat a chránit slabší.

Při této rétorice nejspíš nelze očekávat přílišný úspěch sociálnědemokratických senátorských kandidátů. Pokud přijdou k urnám druhého kola voliči vládních stran (ale možná i ti lidovečtí a zelení), lze očekávat spíše úspěch občanských demokratů. Sobotkova slova by pak mohly působit kontraproduktivně. Opět by se mohl opakovat fenomén posledních sněmovních voleb, kdy ČSSD i přes vítězství nebyla schopna pro nedostatek koaličních partnerů postavit vládní koalici. Ve druhém kole Senátu by se jí to mohlo opět vymstít.    

 

Resuscitace lidovců?

Výsledky KDU-ČSL byly pro mnohé příjemným překvapením. Ne snad, že by se nám stýskalo po Cyrilovi nebo Jiřím (který však zaznamenal výrazný úspěch a není vyloučené, že se vrátí do čela vsetínské radnice), ale křesťanští demokraté povstali z popela. Ve chvíli, kdy o nich prakticky nebylo od voleb slyšet, kdy se na stranu valily nejrůznější průšvihy (kauza Ambrozek, Svobodův dům aj.) a kdy lidovci stále ještě nemají ani nově zvoleného předsedu strany, se KDU-ČSL díky komunálním politikům podařil do jisté míry comeback. Jejich výsledek není překvapující, lidovci bývají v obcích tradičně silní. Jde ale o to, že tento opakovaný úspěch přišel v pravou chvíli a straně by mohl ukázat směr, jakým se vydat. V senátních volbách potvrdil kvalitu bývalý jihomoravský hejtman Stanislav Juránek, který by například nemusel být špatným lídrem strany. Třeba u něho by mohli lidovci začít hledat inspiraci, jak se v dalších volbách pokusit o návrat do vrcholné politiky a opět posílit křesťanskodemokratický ideový proud, který se některým zdál být po sněmovních volbách již vyčerpaný a nepotřebný.         

 

Neúspěch Bobofobů

Přiznávám, že tento fakt mě potěšil. Politický blok Suverenita Jany Bobošíkové ve volbách totálně propadl. Bylo to poměrně překvapivé, neboť po volbách do Sněmovny tato strana disponovala dostatkem financí a především vykazovala vzestupující voličskou tendenci. Komunální a senátní volby tento trend rozmetaly na kusy. Velmi omezený a populistický program ve stylu Čechy Čechům či obava z islámského terorismu v Hradci Králové naštěstí nebyl vyslyšen a vzal za své. Jak podotkl Karel Schwarzenberg, Česká republika je v rámci letošních a nedávných voleb v Evropě jednou z mála světlých výjimek, kde neuspěly strany typu Vlámského zájmu v Belgii, Svobodných Geerta Wilderse, FPÖ ve Vídni či Švédských demokratů. Proto Sládek v sukni zůstane i nadále neúspěšnou kandidátkou na českou prezidentku, pražskou primátorku a již také senátorku.  

 

Komunální volby zapadají do mozaiky politických změn, které letošní konané volby způsobily. Výsledek těch posledních naznačuje, že voliči u hlasování nejenže přemýšleli, ale dávali i pozor na to, komu dávají hlas. Volby vynesly do zastupitelstev nové politické subjekty, které v některých obcích a městech zaznamenaly výrazný úspěch. O tom a více o senátních volbách příště.